fbpx Skip to content

Řízení města – v časech dobrých i zlých

Starostou jsem se stal ve 38 letech. Možná si říkáte, že je to na takovou funkci málo, že jsem zkrátka nezkušený. Chápu to, ale druhým dechem dodávám, že sám své spolupracovníky podle věku nikdy nehodnotím. A hned vysvětlím proč…

(Ne)zkušený lídr

Když jsem studoval na vysoké škole, všechny mé spory s mým tátou končily jeho větou: „Dokud tě živím…” Ve dvaceti mě to motivovalo najít si stálou brigádu. Rodičům jsem tehdy dobrovolně začal platit nájemné za svůj pokoj, i když jsem doma trávil jen malou část týdne. Ještě během denního studia jsem si založil firmu a začal podnikat. Bylo to náročné a školu jsem dokončil s „odřenýma ušima”. Bylo mi teprve 26, když jsem odmítl zajímavé pracovní nabídky podmíněné stěhováním do Prahy. Pracoval jsem tou dobou jako výkonný ředitel krnovské rodinné firmy PROWORK. Byla to skvělá zkušenost. Poznal jsem, jak výrobky vznikají od jejich vývoje, zásobování, výroby, logistiky, až po obchod a marketing. Od svého tchána se liším skoro ve všem, ale mnoho mě naučil. 

Tehdy už jsem hrál florbal za Orcu Krnov. Postupně jsem se stal hrajícím trenérem a pak předsedou oddílu. Uvědomil jsem si, že mě baví práce s lidmi, budování týmů, vedení organizací. Řízení sportovního oddílu beru jako další skvělou zkušenost. Máte kolem sebe partu nadšenců a nemůžete je motivovat žádnými penězi. Jen svou vizí a nadšením. Byla to ta nejlepší škola, jakou jsem v životě dostal. 

To celé vám nepíšu, abych ukázal, jaký jsem skvělý manažer. Sám se těžko můžu objektivně hodnotit, mnohem lépe to posoudíte vy. Jen chci říct, že v 38 letech můžete mít spoustu zkušeností, stejně jako být o dvacet let později v něčem jiném úplný začátečník.

Je nás více než 1000

Potkáváte se s nimi denně: 

  • pedagogové na školách (mateřských i základních) pečují o vzdělání našich dětí,
  • kuchařky ve školních jídelnách připravují tisíce obědů denně,
  • tým Střediska volného času organizuje pestrou škálu „kroužků“, akcí, táborů…,  
  • strážníci Městské policie se starají o naši bezpečnost, 
  • pracovníci Technických služeb udržují sportoviště, zeleň, čistotu ve městě, zajišťují odvoz komunálního odpadu nebo provoz sběrných dvorů, 
  • kvalitní krnovskou vodu si z kohoutku napouštíme díky kolektivu Krnovských vodovodů a kanalizací,
  • zalesňování po kůrovcové kalamitě mají na starost naši lesáci z Lesní správy města Krnova,
  • o tisíce návštěvníků ročně ve třech pobočkách pečují knihovníci a knihovnice z Městské knihovny,
  • do kina, divadla, muzea, na Krnovské hudební slavnosti nebo na mnoho dalších kulturních akcí si můžeme zajít díky pracovníkům Městského a informačního střediska,
  • o naše prarodiče pečuje mnoho obětavých pracovníků a pracovnic Domova pro seniory,
  • a o spoustu dalšího se starají pracovníci na radnici.

Všichni pracují na tom, aby se nám ve městě dobře žilo. Jen na městském úřadě pracují téměř dvě stovky lidí a společně s dalšími patnácti příspěvkovými organizacemi a třemi městskými společnostmi stojím v čele více než tisícovky lidí. 

Vedle pyramidy pracovníků stojí ještě jedna – politická. Mám dva místostarosty, se kterými spolupracuji prakticky denně. Vedle nich dalších šest radních. S těmi se vídáme a úzce spolupracujeme minimálně každé dva týdny. A pak vrcholný orgán města – zastupitelstvo – které se schází minimálně 6 × ročně. Snažím se taky často komunikovat s mými Krnovskými patrioty, jichž jsem členem. 

Na jakékoliv vedoucí pozici v každé organizaci řídíte tým lidí. Starosta města vede týmů hned několik. Na dobré fungování tak rozsáhlé sítě organizací nestačí jen pracovitost. Potřebujete řadu skvělých lidí (a já si myslím, že je máme!), ale taky systém řízení. Tomu se snažím věnovat spoustu času, provedli jsme velkou řadu změn a ještě nás čeká kus práce. 

Řešíme všechno, úplně všechno

Ještě něco je jiné…
Městský úřad zajišťuje svým občanům stovky různých služeb. Nejen pro nás z Krnova. Část i pro lidi z dalších 24 obcí ve svém správním obvodu. Kdybych měl vypsat vše, z těchto novin by se stala kniha. Radnice proto občas bývá málo srozumitelná, ne vždy je vám jasné, do jakých dveří, za jakým úředníkem jít, kde na webu hledat.
A tak se obracíte na mě. Každý týden je vás několik desítek. Chodíte za mnou na radnici, zastavujete mě na ulici, na různých akcích města, ale i v hospodě. Telefonujete, píšete mi zprávy emailem, přes Messenger, WhatsApp. Pokaždé vás vyslechnu, vaši zprávu si přečtu a snažím se řešit. Na odpověď leckdy čekáte i týdny, protože není v mých silách reagovat rychleji. 

Často na radnici řešíme témata, která vůbec nespadají do naší kompetence. 

Nedostatek zubařů by měly řešit pojišťovny a stát, ale neděje se tak. Naše občany nechceme nechat bez důstojné lékařské péče a tak se musíme snažit sami.

Obchvat nestavělo město. Byl to stát. Přesto jsme uspořádali několik veřejných projednání, řešili řadu podnětů od občanů, zřídili pro veřejnost kontaktní osoby (koordinátory), pan místostarosta Pavel Moravec chodil na všechny kontrolní dny a důsledně připomínkoval veškeré problémy při výstavbě.
Řešíme bezpečnost na dvou problémových křižovatkách s Petrovickou a Hlubčickou ulicí. Jednáme s dopravními experty, Policií ČR a Ředitelstvím silnic a dálnic o jejich přebudování na kruhové objezdy.
Podobné je to se železnicí. Usilujeme o její elektrifikaci. Chceme moderní soupravy a rychlé vlakové spoje na Opavu, Ostravu, Bruntál i Olomouc. Jezdíme do Prahy vše připomínkovat, jen je to někdy ubíjející. Setkali jsme se tak s ministrem dopravy, o týden později jej tehdejší premiér odvolal a mohli jsme začít znova.
Některé silnice v Krnově patří městu, část kraji a jiné státu. Běžný občan se v tom nemá šanci zorientovat a já pak chápu, když dostanu vyčiněno za „tankodrom” na ulici Partyzánů, přestože není naše. Nerad zvyšuji hlas, nechci bouchat do stolu. V tomto případě to ale jinak nešlo. Musel jsem být na zástupce příslušných úřadů opravdu nepříjemný, jinak bychom se opravy letos nedočkali. 

Kritika na každém kroku

V Krnově bydlí 23 tisíc lidí. Málokdy se všichni shodneme a vyhovíme všem. 

Tam, kde by jeden rád vysadil strom, druhý chce parkovací místo. Kde jedni chtějí dětské hřiště, druzí touží po klidu. S každým rozhodnutím, stavbou nebo projektem radnice vždy přichází kritika. Je to v pořádku, vždyť diskuse a výměna názorů patří mezi pilíře demokracie. Pokud je slušná a věcná.
Na druhou stranu dnes není nic lehčího, než napsat kritický komentář na Facebooku. Bořit je mnohem jednodušší než tvořit. Každý týden sbírám vaše cenné postřehy a s rozvojem města nám tak pomáháte. Jen se vedle nich objevují i ne moc konstruktivní. Kolikrát mám pocit, že se takový člověk prostě jen špatně vyspal, pohádal s šéfem nebo dlouho čekal na oběd a potřebuje si někde ulevit. Jsme hromosvodem pro mnoho lidských trápení. Takových, za které nemůžeme a které neovlivníme. 

V politice proto působí řada takových, kterým na lidech vůbec nezáleží. Ten tlak totiž ne každý normální empatický člověk ustojí. Snažím se nic nebrat osobně. I kdybych od jednoho konkrétního člověka schytal devět nadávek, desátou připomínku si vyslechnu – třeba bude podnětná. Chce to ale velkou psychickou odolnost.
Věřte mi.
Představte si, že chodíte do práce a každý den, hodinu i minutu se vám zástup lidí dívá přes rameno a hlasitě komentují, jestli to děláte dobře nebo špatně. Vedení města je práce náročná a krásná v jednom. Přes všechna „ale” mě baví a dělám ji s nadšením. 

Back To Top