Pavel Moravec: O bezpečnost Krnova se starám už 26 let

Pavel Moravec je naším nejstarším patriotem. Nikoliv věkem, ale „služebně“. Za nezávislé osobnosti kandidoval už v roce 2010 a tehdy bychom jej mohli nazvat skokanem roku. Ze čtvrtého místa jej voliči vykroužkovali až na první, stal se zastupitelem a radním. Svůj úspěch zopakoval o čtyři roky později, tentokrát už jako lídr. Nezávislé osobnosti v Krnově dovedl k historicky největšímu volebnímu úspěchu a zařadil se mezi pětici místních nejoblíbenějších zastupitelů.

Pavle, málokdo může říct, že zná Krnov tak dobře jako ty. Není to jednoduchá otázka na úvod, přesto zkus říct, jak vnímáš proměny našeho města za půl století od doby, kdy ses tady narodil?

Tak především, narodil jsem se v úplně jiné době. Ale s Krnovem mám spojen vlastně celý svůj život. Prožil jsem zde nádherné dětství, vystudoval gymnázium, našel jsem si zde svou úžasnou ženu. Také díky sportu, ke kterému jsem byl veden od malička, jsem si vypěstoval spoustu zdravých návyků, pozitivní přístup k životu, ale naučil se také přijímat, pokud ne přímo prohry, tak určité neúspěchy. Krnov za tu dlouhou dobu prošel řadou proměn. Já se snažím vnímat co nejvíce právě ta pozitiva. Každý, kdo si pamatuje nebo má možnost vidět a srovnávat naše město třeba jen z fotografií té doby, jistě uzná, že Krnov zkrásněl. Dnes se žije rychleji a dravěji, dříve se jelo takzvaně v zajetých kolejích a každý měl „své jisté“. Jsem přesvědčen, že je jen dobře, že dnes může každý o svém životě rozhodovat sám za sebe a za svůj život přijmout vlastní zodpovědnost. V minulosti tomu tak mnohdy nebylo.

Byl jsi u vzniku Městské policie v roce 1992. Vedeš ji už téměř dvacet let, ale prošel sis také rolí řadového strážníka. Zkus srovnat bezpečnostní situaci našeho města tehdy a dnes. Objevily se za tu dobu nové výzvy, které jste třeba dříve nemuseli řešit?

Ano, byl jsem u toho, když v novodobé historii naší země začaly vznikat první městské policie. Zpočátku jsme se všichni museli svou profesi učit, získávali jsme cenné zkušenosti od kolegů z policie. Zákon o obecní policii se teprve utvářel a také počty strážníků se navyšovaly postupně. Našim úkolem bylo vždy dohlížet zejména na dodržování veřejného pořádku a to platí dodnes. Priority se ale pochopitelně mění. Na začátku devadesátých let například nejezdilo po ulicích takové množství vozidel, nebylo tolik problémů s parkováním, o bezdomovectví se pořád jen šeptalo, lidé neměli moc příležitostí odcházet v prodejnách bez zaplacení. Také bylo nutné si u některých občanů získat potřebný respekt. Jsem rád, že se nám za celou tu dobu podařilo vytvořit z krnovské městské policie složku, které spousta lidí v Krnově důvěřuje a dokáže ocenit tu mnohdy poměrně nepříjemnou práci. Vážím si časem vybudovaných velice dobrých vztahů s kolegy od Policie ČR, což se projevuje na příznivé bezpečnostní situaci ve městě a to rozhodně není samozřejmostí. Také mě pochopitelně vždy potěší, když se doslechnu, že krnovská městská policie patří v rámci kraje k tomu lepšímu.

Víme, že jsi vždy kladl důraz na prevenci kriminality a nemáš rád, když občané vnímají Městskou policii jako represivní orgán. Co všechno se v této oblasti povedlo v uplynulých letech?

Když jsem v roce 1999 převzal vedení krnovské městské policie, uvědomil jsem si, že je potřeba změnit vnímání a pohled na práci strážníků. Opravdu jsme tehdy byli spojováni pouze s represí. Bylo nutné veřejnosti ukázat, že ve strážnících je mnohem více. Že dovedou být například spolehlivými pomocníky v nelehkých životních situacích. Že má smysl předcházet nekalým praktikám. Uvědomoval jsem si, že je to běh na dlouhou trať, ale byl jsem přesvědčen, že se vyplatí. Věřil jsem zejména práci s dětmi, ustanovil jsem dva preventisty, kteří se postupně proškolovali a začali s nimi systematicky pracovat na všech úrovních školního vzdělávacího systému. Prevence kriminality i v rámci celé České republiky byla ještě v plenkách, ale my jsme byli tehdy jedni z mála, kteří se do těchto programů zapojovali. Spolupracovali jsme s městy, kde byli strážníci podobně nadšeni. Na základě toho jsem uspořádal jako jeden z prvních velitelů městských policií konferenci zaměřenou právě na práci v oblasti prevence kriminality. Založil jsem také tradici Dětských dnů na letišti, kde se mají možnost prezentovat složky integrovaného záchranného systému, zasloužil jsem se o rozvoj netradičních sportů jako je např. freestyle BMX a skateboarding, který vyústil až ve vybudování areálu určeného těmto sportům. V současné době, asi tím, jak stárnu, jsem začal připravovat programy pro seniory a uvědomuji si, že v oblasti prevence kriminality je nutné nezapomínat také na tuto skupinu obyvatel.

Často slýcháváme nářky na to, že je v ulicích málo policistů, že by měli být tam nebo jinde. Kolik má vlastně Městská policie strážníků, kolik jich bývá reálně “v terénu” a jaké úkoly přitom plní?

Někdy mám pocit, že by si lidé přáli mít strážníka, jak se říká „na každém rohu“. Usvědčují mě v tom i některé stížnosti, kterými se také zabývám. Nejsou to stížnosti na strážníky, ale veřejnost by byla povětšinou ráda, kdyby strážníci v jednu chvíli dohlíželi úplně na všechno, a to od Červeného dvora až po Krásné Loučky. Je nás sice celkem 26, ale každý den mám v ulicích k dispozici pouze dva až pět chlapů v závislosti např. na čerpání řádných dovolených a to opravdu není v našich silách. Navíc jsme letos ještě uzavřeli veřejnoprávní smlouvu s obcí Krasov a úkoly plníme i tam.

S jakými nejkurióznějšími situacemi ses během svého zaměstnání setkal? Důvody, proč občané volají Městské policii určitě bývají pestré 🙂

Jsem rád, že se na nás lidé s důvěrou obracejí. Zjistili, že se na nás mohou spolehnout a to není špatné. Důvody jsou pochopitelně různé, jak ty závažnější až po ty, řekněme, kuriózní. Všechno bereme naprosto vážně, žádnou situaci nepodceňujeme, a pokud je potřeba na místo vyslat hlídku, vždy tam dorazí. Přesto mi v hlavě utkvěl jeden telefonát – lidé zkrátka milují zvířátka – volala přímo mně jedna paní, že na místním hřbitově běhá malý zajíc a jí se zdá, že nějak pomalu. Přiznám se, že na to se nereaguje úplně dobře.

S manželkou často vyrážíte do Soluně, kde žije váš syn a dvě vnučky. Srovnáváš občas? Odvážíš si z řeckého prostředí i nějakou inspiraci pro Krnov?

Máme tu výhodu, že Řecko můžeme poznávat nejen jako turisté např. z pláže od hotelu, ale s rodinou prožíváme běžné všední životní situace. Měli jsme také spoustu příležitostí vidět místa, kam úplně běžní turisté nejezdívají. Máme možnost setkávat se s různými lidmi a srovnávat jejich život a starosti s našimi. Všichni vědí, že v posledních letech Řekové nemají právě na růžích ustláno, přesto nic neztratili ze svého optimismu, otevřenosti, dobré nálady a jejich tolik známé vřelosti. Samozřejmě srovnávám tamější život i z toho svého „bezpečnostního“ pohledu. Často si kladu otázku, jak je možné, že tam lidé v klidu žijí bez potřeby mít za zády policii. Tam policisty uvidíte jen na silnicích, kde dohlížejí na hustý provoz a to ještě spíš na výpadovkách z města. Nikdo nemá potřebu cokoliv z běžného života hlásit na policii – lidé nevolají, aby policie přijela umravnit sousedy, zklidnit štěkajícího psa, vyřešit nevhodně zaparkované vozidlo nebo v neposlední řadě například běžně bavící se hosty kaváren a restaurací. A všichni jsou spokojení, žijí si své životy. To, mám pocit, lidé u nás neumějí. Když někde není strážník nebo policista, zdá se jim, že něco není v pořádku.

Jak trávíš volný čas? Jsi prý vášnivým koloběžkářem!

Už na začátku našeho rozhovoru jsem říkal, že jsem byl veden ke sportu. Věnoval jsem se plavání, atletice, basketbalu, v zimě jsem lyžoval, když to bylo možné. V průběhu života mi na sport zbývalo čím dál méně času, takže jsem jej postupně úplně odsunul. Zjistil jsem však, že to nebyla správná cesta, tak se ke sportu zase vracím. Před několika lety jsme s manželkou začali jezdit na kolečkových bruslích, ale terén pro tento druh sportu není v Krnově příznivý, tak jsme je vyměnili za velké koloběžky. Přiznám se, že mi jízda na tomto prostředku vyhovuje a baví mě. Je potřeba si občas pořádně takzvaně „provětrat hlavu“ a tělo rozhýbat. Pokud jde o ostatní způsob trávení volného času, rádi s manželkou cestujeme a poznáváme nová prostředí.

Máš za sebou dvě volební období. V tom prvním jsi byl koaliční radním, v druhém opozičním zastupitelem. Můžeš ty dvě krnovské čtyřletky srovnat?

Z mého prvního „politického angažmá“ jsem byl vlastně poměrně překvapen. Nevstupoval jsem tehdy do komunální politiky s tím, že bych očekával nějaký úspěch, jen jsem chtěl dále a ve více rovinách pracovat pro naše město. Byl jsem ze své pracovní pozice zvyklý řešit spoustu rozličných záležitostí, které se dotýkají celé řady oblastí. Mám rád práci s lidmi, zajímají mě jejich názory, a pokud je to možné, snažím se hledat řešení k naplnění těch myšlenek. Samozřejmě práce koaličního a opozičního zastupitele je rozdílná. Já jsem ve svém prvním volebním období zejména získával zkušenosti od ostatních politických matadorů, ale podílel jsem se také na řadě důležitých rozhodnutí. V rámci koaličního uskupení, a z pozice radního, je více příležitostí ovlivnit běh života města. Je vypracována a podepsána koaliční smlouva a tzv. programové prohlášení. Ty se snažíte v průběhu čtyř let co nejvíce naplňovat. Z opozičních zastupitelských lavic je pohled jiný. Ne, že bychom neschválili spoustu důležitých usnesení, ale odpovědnost za plnění svých představ má právě vedení města se svými koaličními zastupiteli. Nám, jako současné opozici se podařilo upozornit na celou řadu témat, která buď nebyla řádně připravena, vyžadovala doplnění, přepracování, či dokonce stažení z programu, protože např. mohlo dojít ke sporům v zákonech. To vnímám určitě jako pozitivní.

Krnovští patrioti mají nejmladší kandidátku ze všech. Jak se ti spolupracuje s tolika mladými lidmi, kteří jsou o generaci mladší?

Byla, a pořád to je, velká výzva a odpovědnost. Nehledě na věk, být lídrem tak silným osobnostem celé naší kandidátky není samozřejmostí a já si to uvědomuji. V tomto týmu je řada lidí, kteří mě znají delší čas, vědí, co ode mne mohou očekávat a mám jejich bezvýhradnou podporu. Stejně tak jsou tady kolegové, jež mě teprve poznávají, vstupovali zde se svými určitými představami a ty já nemusím hned naplňovat. Jsem ale člověk, který ví, co chce, dokáže se o dobrou věc porvat a neuhnout. Byl jsem zvyklý jít v životě vždy svou vlastní cestou, ne snad přímo proti proudu, ale rozhodně věrný svým myšlenkám, o kterých jsem přesvědčen, že mě a lidi kolem mne dovedou ke správnému cíli. Zažil jsem již v životě spoustu zátěžových až kritických situací a vždy jsem je dokázal ustát. To mě posiluje. Mí mladší kolegové jsou plni neutuchající energie, srší neuvěřitelnými nápady, neúnavně plní spoustu povinností v rámci týmu. Velice si jejich přístupu vážím a všichni mají můj obdiv. Já sázím na poctivou dlouhodobou práci, vytrvalost a dnes i na jisté zkušenosti. Cítím, že když se to vše propojí, vzniká tady uskupení, které má obrovský potenciál.

Do voleb vedeš uskupení s velmi ambiciózním programem. Mohl bys z něj vybrat, co považuješ za to nejzásadnější?

Náš program je opravdu velmi ambiciózní. Taky jsme nad ním poctivě proseděli nespočet hodin. Už jsme avizovali, že nepřemýšlíme jen na nejbližší čtyři roky, ale naše vize jde dál. Jsme a budeme dále připraveni, pokud dostaneme důvěru, realizovat jeho velkou část. Mohl bych vybrat celou řadu bodů, které považuji za naprosto zásadní, ale pro mě osobně je podstatné vrátit lidem důvěru v politiku. Aspoň v tu komunální, kterou já pokládám za nejdůležitější. Rád bych co nejvíce občanů přesvědčil o tom, že politika není jen nepopulární a nepříliš oblíbená činnost, ale že je to v pravém slova smyslu „věc veřejná“. Diskuze je základ. Nikdo z nás nemá patent na rozum a je nadmíru důležité se o veřejných věcech s lidmi bavit. Ne mnohdy rozhodovat z pozice síly a moci. Pak se nemůžeme divit nezájmu. Tudy cesta v důvěru nevede. Vím, že lidé chtějí komunikovat a spoustu věcí řešit, ale je potřeba jim jít vstříc. Nejen otevřít dveře radnice a říkat, když něco chcete, tak přijďte. Právě tohle musí fungovat naprosto opačně. I toto téma je součástí našeho programu a já věřím, že jej budeme moci realizovat. Protože stejně jako před léty, tak i v tuto chvíli mi záleží na tom, aby se lidé žijící v našem městě cítili co nejlépe.