Ke Krnovu mám srdečný vztah a mé stárnutí ho prohlubuje. I přesto, že v něm nežiji, navštěvuji Krnov pravidelně. Vlastně lidi v něm – rodinu, známé, spolužáky ze základní školy i z gymnázia. Každé místo v něm mi připomíná různou událost mého mládí a je radost mé rodné město po mnoha letech najít. Nezměněné. A v těchto okamžicích se ptám sám sebe, zda je to vůbec dobře, že se toho moc nemění? A když už se něco mění, tak se jedná o počin poměrně kontroverzní.

Věřím, že se časem do Krnova vrátím. Nyní žiji v Olomouci, pracuji v Praze, pracovně cestuji po různých místech České republiky a Evropy. Trendem poslední doby, který se mně osobně velmi líbí, je snaha místních patriotů vzít odpovědnost do svých rukou. Nebát se, nemít sklopenou hlavu, neklanět se velkým politickým hráčům. Krnov má to štěstí, že má „Krnovské patrioty“, kteří jdou po hlavě do voleb. S cílem nezměnit svět, ale změnit dění v místě, kde žijí. Společně s rodinami a blízkými. A že nemají politické zkušenosti? Že je to semele? Možná je to semele, možná se budou učit za chodu, ale budou to činit s nejlepším vědomím a touhou mít lepší svět kolem sebe. Tou hlavní výhodou uskupení lokálních patriotů je fakt, že nejsou svázáni směry politických stran. Je jasné, že i v klasických politických stranách jsou místní rodáci a milovníci města, mají však pro mne jeden velký negativní aspekt – jsou svázáni směřováním strany. A jak víme, každé město a vesnice má své výzvy, radosti a problémy, které jsou daleko od lidí sedících v partajích na Malé Straně.