skip to Main Content
Tomáš Hradil: Spojovat, Spolupracovat A mnohem Lépe řídit (rozhovor)

Tomáš Hradil: Spojovat, spolupracovat a mnohem lépe řídit (rozhovor)

Pro některé krnovský politický buldozer, zdroj vrásek na čele koaličních politiků, natahovač jednání, pro jiné zase neuvěřitelně pracovitý a hyperaktivní člověk, srdcař Krnovských patriotů, pro nějž jako by den ani neměl čtyřiadvacetihodinové ohraničení. Řeč je o Tomáši Hradilovi, výkonném řediteli významné krnovské firmy Prowork, prezidentovi florbalového klubu Orca a hejtmanovi Českého florbalu v Moravskoslezském kraji. Přestože naskočil do zastupitelstva teprve před čtyřmi roky, stal se jednou z nejvýraznějších osobností polistopadové krnovské politiky. Při jeho zdrcujícím pracovním nasazení nechápeme, jak současně dokáže být i skvělým tátou a manželem a najít si čas i na četbu a jiné bohaté zájmy.

Tomáši, jsi klíčovým manažerem v úspěšné krnovské firmě, ze skromných začátků jsi jako prezident vybudoval úspěšný divizní florbalový klub, jsi motorem a mozkem Krnovských patriotů a přesto zvládáš být tátou a manželem na plný úvazek. Kolik toho denně naspíš a kolik má tvůj den hodin?

A přitom si myslím, že jako dítě jsem byl líný jak veš 🙂 Hodně mi pomohlo, že jsem začal už během studia na vysoké škole podnikat. Pokud jsem nepracoval, šidil jsem jen sám sebe a to byla ta nejlepší škola. Naučil jsem se pracovat na plné obrátky a když jsem k tomu ještě začal vést sportovní klub, snažil jsem se svoje pracovní postupy zdokonalovat, zefektivňovat, prostě zvyšovat tempo. Kupodivu spím dost, v průměru asi 7 hodin denně.

V průběhu vysokoškolských studíí jsi začal podnikat a stal se spolupodílníkem ve špičkové české firmě zabývající se analýzou a monitoringem médií. Bylo těžké skloubit tvůj soukromý a studentský život s řeholí začínajícího a nezkušeného podnikatele?

Ing. Tomáš Hradil, 38 let, výkonný ředitel firmy Prowork, prezident FBC ORCA Krnov, hejtman Českého florbalu

Můj studentský život prakticky přestal existovat po druháku na vysoké škole. Do školy (ekonomická fakulta VŠB) jsem chodil minimálně, jen když jsem musel plnit docházku nebo na zkoušky. Kvalita vzdělávání, slušně řečeno, nebyla nic moc, na školu jsem neměl čas ani chuť. Když už děláte něco praktického, těžko se pak motivujete poslouchat nesmyslné teoretické poznatky odtržené od praxe. Státnice jsem zvládl s odřenýma ušima.

Začátky podnikání byly náročné. Kolikrát jsem třeba do půlnoci dokončoval projekt, ve tři ráno sedl na vlak a jel ho prezentovat do Prahy. Když už jsem měl dovolenou, jel jsem s notebookem, práce o víkendech, na Silvestra. Ale nestěžuju si, pokud něco chcete dokázat, musíte tomu umět i něco obětovat.

Proč jsi nakonec firmu opustil?

Svět médií je nesmírně zajímavý, jenže mně mnohem víc baví pomáhat lidem a být jim užitečný. Možná jsem něco málo zdědil po své mamince, která by se pro lidi kolem sebe mohla rozkrájet. A tak jsem pořád hlavou někam utíkal – nejprve to byl sportovní klub, pak i komunální politika. V momentě, kdy vaše firma zaměstnává desítky lidí, pracuje pro velké korporace, které očekávají špičkové služby, a vaši společníci od vás čekají víc, je na čase odejít. V Proworku je to v něčem jiné. Užívám si, že máme poctivě vyrobené produkty, na které si můžu sáhnout. A když se nám klienti ozývají, že si koupili naši židli a přestala je bolet záda, je to pro mě balzám.

Jsi fanouškem architektury a kvalitního bydlení. Jako jedni z mála jste se s manželkou nespokojili s tuctovým domem na klíč, ale šli jste vlastní cestou výstavby originální stavby, která získala řadu ocenění. Vyplatilo se?

Rozhodně vyplatilo. Každý člověk je originál, proto by každá rodina neměla mít stejné bydlení. Architekt je vlastně takový krejčí, který vás dobře poslouchá, taky vám poradí a pak “ušije” dům na míru. Není to o tolik dražší a z dlouhodobého hlediska ještě ušetříte, protože na domě už pak nemusíte nic měnit.

Každý, kdo Tě alespoň trochu zná, může potvrdit, že hýříš neuvěřitelnou aktivitou a podnikavostí. Jaké jsou ale tvé osobní a charakterové vlastnosti? Můžeš na sebe prozradit i nějaké neřesti?

Opravdu nerad hodnotím sám sebe, to se musíš zeptat jiných. Tak aspoň k těm neřestem: někdy možná na lidi kolem sebe bývám až moc náročný, občas neumím říct ne, při tom vysokém tempu občas mívám, hlavně doma, “zatmění” kdy jsem hlavou v oblacích, neslyším a nevidím, i když na mě někdo mluví. Mám rád manuální práci, ale jsem silně netechnický typ. Moje schopnosti končí zatlučeným hřebíkem 🙂

Jsi bezvýhradným krnovským patriotem. Co by měl dle Tvého udělat nově zvolený politik na prvním místě, aby podobnou vášeň pro Krnov zažehl i v dalších lidech a zastavil tak úbytek jeho především mladých a vzdělaných obyvatel?

Spojovat a spolupracovat. Přes ten obrovský odliv mladých v Krnově pořád zůstalo dost chytrých lidí. Mají spoustu dobrých nápadů a myšlenek. Působí v odborných komisích, jsou zastupitelé, úředníci nebo prostě jen aktivní občané. Jen se svými myšlenkami často končí v izolaci a nedaří se je dostatečně propojovat, aby z toho město mohlo těžit. To je největší výzvou do dalších let.

Je nutné si uvědomit, a o tom se moc nemluví, že tím velkým odlivem obrovsky trpí i starší generace. Zůstávají v Krnově, jejich děti a vnoučata bydlí daleko v jiných městech. Naše dcera tráví spoustu času u babiček a všem třem generacím to obrovsky zvedá kvalitu života.

Ve vrcholné politice posledních let často opakované klišé zní „Budeme řídit stát jako firmu.“ Souhlasíš jako člověk s dvacetiletými zkušenostmi z firemního prostředí s tímto názorem? Měl by i komunální politik hodnotově i procesně postupovat, jak je zvyklý z korporátní praxe?

Pokud jste vlastníkem firmy, můžete si sám rozhodovat, jak s ní naložíte. Je vaše. Pomyslnými vlastníky státu je 10 milionů občanů. Nepatří politikům, nemohou si s ním dělat co chtějí. Na druhou stranu řadě politiků na lokální i celostátní úrovni zoufale chybí manažerské zkušenosti, pracovní nasazení a tah na branku běžný v korporátní sféře. Stát se má od firem pořád co učit.

V případě, že volby dopadnou pro Krnovské patrioty úspěchem a budou moci začít realizovat svůj program, jakými prioritami a změnami by měli jejich zástupci na prahu čtyřletého volebního období začít?

V posledních letech se sice povedlo realizovat řadu sympatických menších projektů, třeba nasvítit kostel sv. Martina, velké ale stojí, vlečou se nebo dopadají špatně. To bude výzvou do dalších let. První, co budeme chtít změnit, je atmosféra a fungování úřadu, podstatně zlepšit řízení, do klíčových projektů více vtáhnout schopné úředníky, komunální politiky, odborníky, aktivní občany a širokou veřejnost. Když se to povede, pak už všechno půjde samo a výsledky lidé rychle poznají.

Pokud jde o tvé zájmy, není tajemstvím, že při svých cestách s rodinou vyhledáváš zajímavá a inspirativní místa pro Krnov – můžeš se podělit o několik nedávných příkladů?

Mám dvouletou dceru a další dítě se nám má narodit za pár dnů (pozn.: v úterý 18. září, se Tomášovi staršímu narodil syn Tomáš mladší). Cestování jsme proto omezili na kratší vzdálenosti a snažíme se hlavně vyhovět Elišce. V létě jsme se toulali po dětských hřištích a koupalištích – těch jsme navštívili sedm. Po všech stránkách krásná je Litomyšl – náplavka, hřiště, plovárna. Moc pěkná dětská hřiště mají v Pardubicích, kam jezdíme za rodinou. Moc se mi líbí nejen koupaliště, ale celková práce starosty v Úvalně. Od malých obcí se tady v Krnově máme co učit.

Medailonek napsal a otázky kladl Miroslav Kozelský. 

Back To Top